autor: Melounek | kategorie: zprávy | vydáno: 17.09.2010

Martine, nejdříve Tě poprosím, aby ses čtenářům představil, i když pro fanoušky silového trojboje je to s ohledem na Tvé úspěchy zbytečné – odkud pocházíš, jak ses dostal k liftu, kdo byl tvým vzorem, věnoval ses před liftem i jinému sportu?



Tak bylo by opravdu lichotivé nemuset se představovat :), nicméně nemohu si zase tolik fandit. Jmenuji se Martin Košnar a učím na jedné základní škole v Ústí nad Labem - Předlicích, což je  okrajová čtvrť a dá se klidně nazvat ghettem. Máme tedy převážně děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Ve svém volném čase se věnuji powerliftingu. Pocházím ze severočeského Rumburku a právě tam jsem se poprvé dostal k čince. Hned po převratu začaly do ČR proudit filmy s hollywoodskými svalovci a někdy na začátku devadesátých let – to už fakt nejsem schopen říct přesně - vzniklo v Rumburku první fitnesscentrum. Jednoznačně ovlivněn Arnoldem jsem si v lékárně koupil první kilovku Laktofitu, kterou jsem si rozpočítal asi na půl roku, předplatil jsem si Muscle and fitness a vyrazil na věc. Před vstupem do činkárny jsem se od dětství věnoval – poměrně neúspěšně :) atletice a gymnastice. Vzory jsem měl víceméně domácí – Petr Theuser a Zdeněk Sedmík.

Sedl Ti lift hned, jaké byly první výsledky mladého Košnara:)?

Když jsem poznal, že kulturista ze mě nikdy nebude a ani Petrovi Vondráčkovi se nepodařilo ze mě udělat zdatného kickboxera, zúčastnil jsem se na střední škole v roce 1998 pohárové soutěže v trojboji jako neregistrovaný závodník – prakticky bez vybavení jsem nazvedal 570 kg a skončil čtvrtý. Následovala registrace ve vzpěračském oddíle v Chřibské a krajské přebory v Kutné Hoře, kde jsem s 575 kg skončil někde v polovině startovního pole v kategorii do 100 kg.

A ať čtenáře příliš nenapínáme – jakých úspěchů a s jakými výkony jsi od té doby dosáhl?

Tak vezmeme-li to napříč všemi asociacemi, jsem několikanásobný mistr ČR v IPF, mistr Evropy a světa GPC a WUAP. K výkonům snad tolik, že největší total mám 1050 kg. Dřep 450 kg, benč 320 k a pozved 330 kg.

Máš nějaký nesplněný sportovní cíl?

Mám – hranice 1100 kg v totalu.

Vím, že jsi postupně přecházel z jedné váhovky do druhé, v jaké se pohybuješ dnes?

Nyní jsem již trvale zakotvil v kategorii do 125 kg.

Vím, že působíš jako učitel na jedné specifičtější škole v Ústí nad Labem, předpokládám, že s ohledem na svoji postavu asi problémy s kázní nemíváš:)?



Tak určitě mi to pomáhá, ale je třeba si uvědomit, že většina dětí, které učím, jsou děti ulice, kde vyhrává pouze skutečná vrozená autorita. Takže někdy je s nimi opravdu hodně práce. Jak řekl můj dobrý známý a odborník na romskou problematiku, kdybys byl potetovaný a řekl jim, že jsi 10 let seděl, bude tvoje autorita absolutní :).

Nevím, jestli se mnou budeš souhlasit, ale myslím, že Tvou nejsilnější disciplínou je dřep a nejslabší patrně mrtvý tah – je to tak i co se týče oblíbenosti?




Myslím, že ani benčík nemám úplně špatný :). Nemůžu říct, kterou disciplínu mám radši a kterou vyloženě nerad. Jsem trojbojař a mám rád všechny tři cviky. Dřep mi relativně jde, ale je to největší dřina. Na pozved nemám dispozice a tak se u něj trápím. Ale rozhodně mi nevadí.

Na diskuzních fórech jsi často zpochybňoval velice oblíbené tréninky převzaté zejména z Ruska a USA s tím, že člověk by měl trénovat s ohledem na své podmínky a nekopírovat bezhlavě vše, co na netu najde. Zkusils někdy rutiny od Fomina, Ivanova, Sheika apod.?

Tak jistě, to už je pár let zpět a nyní se tomu dokážeme třeba s Petrem Mlynarčíkem i zasmát. Pravda je taková, že člověk by si měl sundat klapky z očí a vidět soutěžní i tréninkový powerlifting tak nějak v globálu. Ty rutiny jsem zkusil, ale nebyl jsem po pár tréninkách schopen odcvičit to, co mělo být v plánu. Nepoužívám je tedy a ani je používat nikdy nebudu. Pokud se k tomu mám ale vyjádřit dnes, určitě tyhle tréninky nemohu zpochybnit. Mně ale nevyhovují a já si pojedu to, na co jsem zvyklý a co mi bezvadně funguje.

Jak tedy vypadá klasický trénink několikanásobného mistra světa a Evropy?



Klasický trénink vypadá tak, že je to klasické postupné přidávání :) a řízení se vlastním pocitem – pokud to dnes nejde, nebudu to hnát do maxima. Minulý rok jsem ovšem udělal razantní změnu a to, že jsem se omezil na trénink 3x týdně. Mám více času a lépe regeneruji. Souvisí to právě i s délkou tréninků, kdy se člověk dostává na poměrně těžké váhy a trénink se prodlužuje. Zvláště pondělní, kdy se snažím odjet dřep i benč v jednom dni. Při tréninku ve vybavení je to pak poměrně dlouhá záležitost, kdy nezbude čas ani na doplňkové cviky. Ve středu následuje pozved spolu se zády a tricepsy a pak páteční opravdu lehký trénink toho, co nestihnu v průběhu týdne.

Zařazuješ nějaké prvky typu dotlaků, dosedů, řetězů, gum apod. Jsou součástí pouze předsoutěžní přípravy nebo je používáš i v běžném tréninku. Používáš je vůbec:)?

Opět se dostáváme k tomu, na co jsem odpovídal už výše. Nijak tyhle cviky neodsuzuji, myslím, že v lifterově tréninku mají své místo, ale já tedy preferuji pouze dotlaky a to ve velmi omezené míře – dotlaky znamená pro mě cvičit opravdu s hodně těžkou vahou a já se nechci v žádném případě zranit. Dosedy, řetězy a gumy jsem vyřadil. Určitě to není nic špatného, ale mně to prostě nevyhovuje.

Lifterský trénink si jen stěží dokážu přestavit bez někoho k ruce - máš sparingpartnera? Za jaký oddíl dnes závodíš?



V ústeckém oddíle je spoustu ochotných lidí okamžitě přispěchat na pomoc, mají dlouholeté zkušenosti a mnozí si i někdy zazávodili, takže vědí, o čem je řeč. Posilovnu i oddíl vede stále nestárnoucí Zdeněk Fanta, takže i po stránce odborné je o mě maximálně postaráno. Nikdo z nich ovšem neabsolvuje stejný trénink jako já, takže o sparingovi v pravém slova smyslu se nedá mluvit. A to mi v oddíle chybí – někdo, kdo by cvičil stejně jako já a dovedl by mě motivovat. Pár tréninků si odjedu i v novoborském fitku Zeus. Je špičkově vybavené pro powerlifting a cvičenci pod vedením Karla Koldovského mají také letité zkušenosti s lifterským tréninkem i závoděním – tam také není problém. Přes léto, kdy pracuji na Máchově jezeře, jezdíme tedy trénovat buď do Nového Boru, nebo do blízké České Lípy k Petrovi Březnovi do fitka. I tam se dá odjet slušný trénink, ale na přípravu liftera to nestačí.

Ruku v ruce s tréninkem jde strava – dodržuješ nějakou dietu, nebo seš spíš ten typ, co sežere na co přijde:). Hlídáš si třeba sacharidy, bílkoviny apod.? A mění se strava v předsoutěžním období? Co doplňky stravy – používáš nějaké, popř. jaké?

Určitě je to nutnost a také stále podceňovaná záležitost. Já si konkrétně musím hlídat příjem sachrů, protože mám pak tendence přibírat nekvalitní hmotu a to nechci. A samozřejmě příjem bílkovin, bez nich to nejde. Jinak se strava během roku příliš nemění – sem tam nějaké to hřešení a těsně před soutěží pak následuje důkladné nacukrování. Doplňky jsou dnes už také nutností – takže množství aminokyselin, BCAA, tribulus, diosgenin a nezbytné vitamínové doplňky, z nichž momentálně preferuji ANIMAL PAK. Bílkoviny doplním ještě proteinovým nápojem, na noc používám Night Load od Smartlabs a jako náhrada jídla se mi bezvadně osvědčil Oat Snack s poměrně vysokým procentem bílkovin a rozdrcenými ovesnými vločkami, taktéž od firmy Smartlabs.

Závodíš už poměrně dlouho, tělo se namáhá – co zranění, jak jsi na tom? Co prevence, používáš masáže, plavání, ochrana kloubů…

Zakládám si na důkladné technice a příliš neriskuji – to je jednoznačný důvod, proč se mi zatím vážné zranění vyhýbá. Občas si zajdu zaplavat a odpočinout si do sauny. Před nedávnem nám v oddíle zemřel masér, který mi maximálně vyhovoval a já zatím nenašel adekvátní náhradu – takže tuto oblast momentálně podceňuji, což je špatně samozřejmě.

Martine, nedá mi to nezeptat se, v roce 2006(?) jsi spoluzakládal odnože světových trojbojářských federací GPC a WPC u nás, nicméně od loňského roku jsme Tě měli možnost vidět pouze na závodech WUAP. Neušlo mi ani, že z původních členů v GPC již nefiguruje vůbec nikdo. Čím to je?



Tak především bych si tě dovolil opravit. V roce 2006 jsem asociaci nezakládal, nebyl jsem přímo u jejího zrodu. V roce 2007 jsem přestal závodit v IPF a vzal jsem na sebe funkci viceprezidenta v tehdejší asociaci, která sdružovala dohromady federace GPC, WPC a WUAP a která se později přejmenovala na současnou ČAST. Postupné neshody ve  vedení asociace však vedly k odlivu několika členů. Špatná komunikace, neprůhlednost, zhoršování kvality soutěží i rozhodčích, jednání nejvyšších představitelů ČAST i špatný obraz ČAST u vedení mezinárodní asociace WUAP a další věci mě a několik přátel utvrdily v tom, že zůstávat v ČAST je krokem zpět. Nechtěli jsem se ztotožnit se směrem, kterým se ČAST vydalo a rozhodli jsme se jít vlastní cestou. Vzdal jsem se funkce viceprezidenta a nadále již nechci být s ČAST v současné podobě nikterak spojován. Ve své podstatě můžeme kromě GPC a IPF závodit kdekoliv, ale prioritní je pro nás WUAP. Karel Koldovský je ve funkci komunikátora pro Českou republiku. Můžeme pořádat jak národní, tak mezinárodní soutěže a myslím, že nám to půjde vcelku dobře, zkušeností máme dost a zahraniční podporu také. Dopadlo to tedy úplně stejně jako na Slovensku, kdy každou asociaci řeší někdo jiný. Jestli je to tak správně, ukáže čas.

A co IPF? Na rovinu se přiznám, že bych tě uvítal zpět, protože Tvoje výkony patří ke špičce tohoto sportu u nás. Sleduješ dění v IPF?

Sleduji dění v IPF pravidelně, ale o návratu neuvažuji v žádném případě. Vyhovuje mi závodění v těchto podmínkách, takhle mě to prostě baví :) Závodníky v IPF obdivuji, je neuvěřitelné, v jak tvrdých podmínkách podávají obrovské výkony.

A jaký je Tvůj názor na stále tužší dresy, různé délky bandáží v jednotlivých federací apod.? Jak se díváš na prozatím poměrně úspěšné pokusy zavedení tzv. raw kategorií v některých federacích?

Za léta působení v powerliftingu jsem svůj názor také musel poopravit. Nejdřív jsem byl odpůrce, ale potom, když člověk pozná, jak těžké je natrénovat v takovém vybavení, musí jednoznačně názor změnit. Jak je jednoduché dívat se na Mendelsona, Kennelyho, Rantanena, Murtomakiho či Boltona jako na exoty, kteří by bez dresu nezvedli nic. Ale tak to není. Zkuste si vzít 400 kg činku do rukou a spustit ji na hrudník – nepředstavitelná věc. Nebo vzít si 500 kg na záda a udělat s ní dřep do paralelu. Závodění v dresech, jednovrstvých či několikavrstvých – o tom je prostě hardcore powerlifting a uvidíme, kde to bude mít hranice. Ke kategorii RAW nemám asi moc co říct, jelikož mě moc nezajímá. Je naprosto úžasné dát 900 kg a více bez jakéhokoliv vybavení. Ale takových lidí je jen pár a ocenit to dokáží jen odborníci. Zbytek je myslím pro powerlifting dost nezajímavá záležitost. Laika nezajímá, jestli ten člověk benčuje 250 bez dresu. Jeho zajímá 350 s dresem – asi tak bych to viděl. Ale jako „komerční záměr“ zařadit raw do soutěží to vidím pozitivně, je dost lidí, kteří dresy odmítají a chtějí soutěžit ve své vlastní kategorii.

Na jakou nejbližší soutěž se chystáš? A kde Tě uvidíme příští rok?

25. 9. 2010 startuji v Trnavě na MS WUAP a příští rok uvidíme, to je ještě daleko.

Martine, přeji Ti další trofeje do Tvé bohaté sbírky a hlavně pevné zdraví. Děkuji za rozhovor.

Diskuze ke článku na našem fóru!


"Autorská práva vykonává autor. Jakékoli užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení autora je zakázáno."