Quad Core 4:2:2:1 ratio Time Release Protein Blend
Think Smart, Eat Smart Per serving: 34g proteins, 7g BCAAs, 6g carbs, 1g fat Smartlabs®

Cvičení, posilování, svaly - vše na jednom místě!

Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

Pavel Zadražil - rozhovor

Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

  • Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

    Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

  • Pavel Zadražil - rozhovor

    Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

  • Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

    Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

Melounkův sloupek I

čtvrtek 14. prosinec 2006 12:23
Protože bych se chtěl stát trvalou součástí nejznalejšího informačního webu o cvičení, kulturistice a powerliftingu v České republice, jehož sláva nezadržitelně den ode dne vzrůstá a bohdá se stane v budoucnosti nikoliv vzdálené i webem nejnavštěvovanějším, měl bych se tu a tam připomenout nějakým tím výkřikem. Hned na začátku jsem však postaven před zdánlivě nepřekonatelný problém. O čem mám psát? Při nejlepší vůli se nemohu srovnávat se znalostmi některých kapacit. Prozatím jsem proto nepřišel na nic lepšího (a lehčího), než psát sám o sobě, o příhodách, které jsem (nejen) v posilovnách po celé republice zažil, a přestože se budu snažit používat poněkud lehčího tónu, třeba se stane, že odpovím na některé nejčastější otázky a problémy začínajících cvičenců, neboť co si budem nalhávat, každý jsme jednou začínal a ty otázky se neustále opakují. Budu moc rád, pokud k mým následujícím nesourodým blábolům připojíte vlastní názor v připojené diskusi, a to ať k posouzení soudnosti autora a podrobení ho zdrcující kritice, či k připojení vlastních zkušeností k právě popsanému příběhu…



Výkřik první – zrod Melounka

Psal se rok 1993, na olympijském trůně seděl pevně jednoznačný král kulturistické elity Dorian Yates a z obálek v České republice nesměle vznikajících časopisů o kulturistice a zdravém životním stylu nás oslovovaly se svými tréninkovými, dietními a vůbec životními zkušenostmi americké hvězdy kalibru Vince Tailora, Garyho Strydoma či mladičkého atleta Flexe Wheelera, jehož dětský úsměv ani v nejmenším neodpovídal obrovské mase svalů zpracované do nejúžasnější postavy od dob velkého Arnolda (pro ty, kdož dodnes řeší palčivou otázku, zda je lepší Arnold nebo Sly poznamenávám, že nynější kalifornský guvernér představuje pro světovou kulturistiku to, co Karel Gott pro českou popmusic).

Mladičký Melounek trápící se toho času na provinčním gymnáziu začal ve svých čerstvých 17 letech cítit, že fotbal není tím pravým k rozvíjení sportovního ducha. Rád by se v případné diskusi hájil známým klišé, že ho neuspokojoval kolektivní sport, neboť celkový výsledek hry nezávisel čistě na něm, nýbrž na výkonu celého mužstva, pravda však byla mnohem prozaičtější. Jeho lehce obtloustlé postavě přestala vyhovovat běhavá úloha levého záložníka a již ani jeho spoluhráči nejevili nadšení nad jeho častými výkřiky „Přeruuuš!“, kterými se je snažil přimět k fyzickému řešení problému opětovně mu unikajícího protihráče. Dlouhé vlasy, které si ve snaze o odlišení od příznivců Dr. Albana nechal narůst, mu při zpracování pasů překážely (zejména tím že je často mimoděk vdechl), letící balóny snadno přehlížel. A když ho jednou trenér při vypjatém momentu přinutil vrhnout se do souboje o letící míč, přičemž Melounkova snaha vyjádřená zavřením očí a skokem vpřed skončila z důvodu nečekaného setkání jeho hlavy s kopačkou vlastního spoluhráče otřesem mozku, věděl, že z něho žádný Pelé nebude a nechal toho. Jenže co dál?

K vyřešení naznačené otázky přispěla, jak tomu tak obvykle bývá, náhoda, která poznamenala celý jeho život (alespoň ten dosavadní:). Jestliže bychom charakterizovali Melounkovo fotbalové umění jako dostačující, výsledkem jeho výkonů v alma mater byly nejčastěji nedostatečné. Učení ho nebavilo a pokud zrovna nebyla v platnosti úmluva mezi Melounkem a vyučujícím o klidu zbraní (Melounek může hrát v zadní lavici karty a na vysvědčení se bude skvět dostatečná, ovšem na oplátku už bude PROBOHA aspoň chvíli zticha), jakákoliv záminka k opuštění výukového prostoru byla dobrá. Při nezbytném zkoušení se potom snažil zachránit situaci buď hranou lhostejností, přičemž okamžiky dlouhého mlčení provázel občasnými pubertálními úšklebky, nebo se snažil tvářit naopak sebevědomě (to bylo tehdy, pokud se domníval, že má smysl zabojovat). V takových okamžicích psal rázně křídou na tabuli zadání úlohy, přičemž neopomněl kontrolovat dostatečně velký prostor mezi tělem a volně visící paží. Obvykle se sice nevystavoval na odiv dlouho, pokud měl štěstí a přežil první otázku dotírajícího učitele, zpět do lavice ho spolehlivě odeslala otázka další, přesto se toto jeho poněkud klackovité jednání odrazilo v zájmu dívek, jejichž pečovatelskému syndromu nemohl dlouhovlasý lúzr uniknout. I vybídly ho jednoho krásného jarního dne, zda by je nechtěl následovat do rakovnické sokolovny, kde pravidelně jednou týdně navštěvují tamní posilovnu. Melounek, který již v té době měl jisté zkušenosti z posilováním (vlastnil doma pár desetikilových jednoruček s nimiž cvičil jednoduchý program sestavený podle příručky o kulturistice vydané roku 1968, pro kterou byly weiderovy postupy vskutku progresivní záležitostí) s nadšením souhlasil. Dne 20. dubna 1993 poprvé navštívil opravdovou POSILOVNU. Magické prostředí, jemuž vévodí kotouče, ohmatané osy, jejichž menší sestřičky poklidně ležící v několika řadách nad sebou vyzývají k pomazlení na popraskanou koženkou potažených lavičkách, tlumené funění bláznů, kteří tráví svůj volný čas v místnosti vyplněné charakteristicky zabarveným vzduchem a nahými slečnami zdobícími vápnem nabílené zdi, ho doslova očarovalo, celoživotní láska byla na světě.



Přestože byl zpočátku poněkud zmaten množstvím nejrozličnějšího vybavení, přičemž nikdo necvičil jeho oblíbený cvik cílený na čtyřhlavý sval stehenní a dvouhlavý sval pažní současně, zanedlouho se již cítil jako doma. Za hodinu stačil oběhat veškeré stroje a činky, co se jich jen do posilovny o 40m² mohlo vejít a klopýtal na cestě domů. Přestože večer dospěl k závěru, že jeho tělo reaguje jinak, než svaly postaviček z časopisů (protože naprosto zdecimované bicepsy odmítaly kontrahovat a na omak zůstávaly měkké, dospěl k nezvratnému přesvědčení, že jeho svalům trénink růst jako jedinému člověku na světě nepřinese), ráno už bylo vše jinak. Přestože nemohl roztáhnout ruce, nemohl je ani narovnat, nemohl si sednout ani bezbolestně vstát, cítil, že našel TO pravé.


Diskuze k článku na našem diskusním fóru


"Autorská práva vykonává autor. Jakékoli užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno."

Zanechat komentář