Quad Core 4:2:2:1 ratio Time Release Protein Blend
Think Smart, Eat Smart Per serving: 34g proteins, 7g BCAAs, 6g carbs, 1g fat Smartlabs®

Cvičení, posilování, svaly - vše na jednom místě!

Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

Pavel Zadražil - rozhovor

Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

  • Finále 1. ligy ve vzpírání družstev mužů - Sokolov

    Je sobota 14. října 2017 9:45 ráno a za 75 minut začne první soutěž ve vzpírání, které jsem součástí...

  • Pavel Zadražil - rozhovor

    Pavle, já vlastně ani nevím, jak začít tento rozhovor. Představovat se tentokrát nemusíš, rozhovor p...

  • Olympia Strongman - mistrovství ČR 2017 - profi

    Už jste si přečetli první část reportu z MČR strongman Olympia Brno na http://osvalech.cz/zpravy/ite...

Melounkův sloupek III.

středa 14. únor 2007 12:38
Strava,
dneska bych se rád zastavil nad další nedílnou součástí úspěchu v honbě za sportovními výsledky a krásnou postavou, totiž stravou. Pokud spojíme Melounkovu pověstnou důslednost a minimum informací, kterých se mu na začátku dostávalo, nemůže nám z uvedené rovnice vylézt nic jiného, než množství přehmatů a následných deziluzí. Zpětně jsou to historky možná vesměs úsměvné, ovšem při hlubším zamyšlení se propracujeme spíše k pláči nad zbytečně promarněným časem.

Pokud bylo na prvopočátku všeho Slovo, ve stravě gymnasiálního Melounka byly tímto Slovem chleby s hořčicí a šunkovým salámem. Než počal plýtvat svojí energií v posilovně, bohatě mu stačily dva krajíce, které pozřel o velké přestávce. Když se posléze dovtípil, že růst svalů musí být nutně podpořen zvýšeným příjmem živin, vypracoval se postupně až na šest dopoledních krajíců, aby, naprosto přežrán, odfuněl do školní jídelny na oběd. V případě, že už nebyla školním rozvrhem Melounkova přítomnost v alma mater ten den vyžadována, okamžitě se odebíral do posilovny a řeči o naprosté nevhodnosti cvičení v takovém stavu odbýval pohrdlivým úšklebkem, že vše stačí hravě strávit při přechodu rakovnického náměstí. Ne vždy se to samozřejmě podařilo bezezbytku, v takovém případě bylo cvičení spíše utrpení, zejména tedy pro spolucvičence, kteří byli plynováni bez předchozích upozornění, ale když se kácí les, lze omluvit i hodně smrduté třísky.

Časem se Melounek dočetl, že rybí filé je nejhodnotnější zdroj bílkovin. Omáčky s knedlíky, knedlo vepřo zelo a vůbec všechno, co měl do té doby moc rád, jsou špatné áááno a jsou pouze překážkou za krásným svalnatým tělem bez tukových polštářů, hřímali autoři na stránkách měsíčníků o cvičení. Moc o tomto nesmyslu nepřemýšlel, co je psáno, je přece dáno (koneckonců to prohlašoval Dorian, Flex a další věhlasní kulturisté a o jejich výsledcích přece nemohlo být pochyb!), a tak Melounek vyměnil školní jídelnu za blízké rychlé občerstvení, kde pravidelně konzumoval smažené rybí filé, které činil dietním vymačkáním oleje do přiloženého ubrousku. Místo aby si pochutnával na svíčkové, či hovězím gulášku s osmi.

Víkendová dopoledne obvykle trávil zpracováváním mísy obsahující půl kila ovesných vloček, pět syrových bílků a mléko, což mu zabralo tak hodinu. Často si při nekonečném žvýkání tohoto pokrmu bez chuti a vůně kladl otázku, proč je vše doporučené nepoživatelné a vše, co lahodí jeho chuťovým pohárkům, si musí odpírat. Samozřejmě si odpovědět nedokázal a až čas ukázal, že takto otázka vůbec nestojí. Sem tam si v současné době vzpomene na trýznivé mučení, které dobrovolně podstupoval, když pozoroval svého bratra pojídajícího milovaný debrecínský párek s bramborovou kaší, sám maje na talíři vařené filé, které se mu zajídalo i když byl hladov. Co se týče doplňků stravy, tyto byly zastoupeny v době kamenné jednou týdně 50gr. sáčkem laktofitu za astronomických 24,- Kč.

Nedá se říct, že by Melounek po takové stravě nerostl, ovšem rozdíl mezi ním a dalšími cvičenci, kteří zdaleka pravidla „kulturistické stravy“ – zejména vše bez tuku – tak striktně nedodržovali, nebyl nijak statisticky významný.



Jak šel čas, vystřídalo se mnoho nejrůznějších období, od sójového, přes období vařeného filé, až po éru kuřecích prsou (na tom lze jasně demonstrovat i Melounkovu rostoucí kupní sílu). Každé z uvedených období bylo jiné, ovšem přesto je spojují dvě věci – kromě totálního znechucení uvedených potravin pro další život, naprostá důslednost jejich pojídání, projevující se konzumací dopředu připravených pokrmů kdekoliv a kdykoliv. Nedá mi při této příležitosti nevzpomenout na jeho cestování z kolejí z Brna domů. Protože veškeré peníze, které utržil na chmelových brigádách (a vzápětí neutopil v nápojích z chmelového extraktu), používal na nákup potravin a placení permanentek do fitka, na ježdění domů praktikoval nejstarší a nejlevnější způsob – autostop. V Lískovci vylezl na přivaděč, či rovnou na dálnici na Prahu a zkoušel štěstí. Výsledek se dal obvykle očekávat dopředu. Když bylo hezky, svítilo sluníčko a obvykle nijak nespěchal, prakticky okamžitě mu nějaký hodný řidič zastavil a jakmile zjistil, že veze studenta, často zaujatě vyprávěl o svých dávno minulých studentských létech. Úsměv z jeho tváře se zpravidla vytratil poté, co si Melounek z igelitové tašky Delvita vytáhl oprýskaný modrý kastrol (po několika letech jej maminka prostě vyhodila s tím, že jej odmítla i babička pro slepice) a v něm nevábně vyhlížející pokrm připravený ze surovin, na které Melounkovi koncem měsíce stačily skrovné prostředky. Navíc s sebou nemíval ubrousek, že…Když hezky nebylo, mrholilo, foukal vítr a Melounek spěchal na přípoj v Praze, většinou na dálnici mrzl déle než hodinu. To potom musel kastrůlek vytáhnout přímo na místě (aby mu nezmizely svaly přece) a před očima ostatních užaslých stopařů útrpně pojídal studenou krmi, na kterou neměl příliš chuti ani v době, kdy ji právě sundal z plotny. Občas jeho dlouhé vlasy vlající po směru větru zmátly řidiče, ovšem když se na přibrzďujícího řidiče otočila upatlaná Melounkova tvář, snažící se o co nejpřirozenější výraz, obvykle přehodil nohu z brzdy na plyn a ponechal nebohého stopaře jeho osudu.

V pozdějších letech, když si již Melounek mohl dovolit zvolit pohodlnější způsob dopravy, neváhal vytáhnout uprostřed cesty pátečního narvaného autobusu svůj modrý kastrůlek narvaný po okraj rýží a kuřetem a rázem se stal nechtěně středem pozornosti. Zatímco ostatní cestující kultivovaně konzumovali sendviče a jiné vhodné pokrmy, ládoval se Melounek rýží s kuřetem a ohlodané kosti odkládal ke své ženě, která se marně snažila předstírat, že Melounka nezná.

Melounek si samozřejmě prošel i obdobími nejrůznějších mýtů, ať už po tréninku nepřijímal hodinu žádnou stravu (přečetl si studii o výlevu růstového tréninku), či naopak přijímal 4-5 banánů (inzulín je přece nejsilnější anabolický hormon v těle a přebíjí růstový hormon, to ví přece každej americkej vědátor). O tom, že je nejvhodnější přijmout protein - nejlépe hydrolyzovanou syrovátku - spolu s jednoduchými cukry okamžitě po tréninku neměl ani šajn. Často si lámal hlavu, co a zda vůbec má jíst před tréninkem. Stávalo se proto pravidlem, že od oběda až po potréninkové jídlo nic nejedl. Netušil, že ideální je opět mix hydra a jednoduchých cukrů. A když je hlad, lze pozřít cokoliv, z čeho člověku nebude nevolno (z jehož projevů se patrně posléze udělá špatně i spolucvičencům).

Melounka samozřejmě neminulo ani tvarohové období (v nejlepších letech zvládl 3 kalíšky neochuceného tvarohu za jízdy vlakem mezi Rakovníkem a Prahou), ale pak si někde přečetl, že bílkoviny (kasein) v něm obsažené nejsou kvalitní, neboť se pomalu tráví a tvaroh pojídat přestal. Úplně. Netušil, že kasein může být na noc, či v okamžiku, kdy další jídlo v dohledné době nehrozí, pro svůj pomalý rozklad velkým přínosem, nejlepší možnou alternativou bílkovinného jídla…

Pokud se zpětně podíváme na všechny Melounkovy přehmaty v jídle, je jasné, že se současnými znalostmi a informacemi by se jim zdaleka vyhnul. Nesmyslné, ovšem články v časopisech hojně živené, polopravdy o nutnosti beztučné stravy za každých okolností, v české kotlině nepoužitelné jídelníčky amerických kulturistů přebrané ze zámořských periodik, stupidní mýty o nejrůznějších anabolických postupech ve stravě, to vše zastiňovalo poměrně jednoduchou skutečnost - nic není jednoznačné, definitivní a v každé situaci uplatnitelné. Člověk nemusí být génius, aby, pokud chce nabrat, upravil lehce svůj stávající jídelníček, přidal sacharidy a tuky. Pokud chce naopak shodit, aplikuje jednu z několika nejznámějších diet (či jejich kombinaci). Proč si ale kazit život tím, že ač bez soutěžních ambicí, přesto budeme celoročně držet jednotvárný jídelníček, ochuzovat se o nejrůznější pamlsky, abychom v závěru zjistili, že výsledky, jichž jsme dosáhli, nejsou nijak výjimečné a lze dokonce s úspěchem pochybovat, zda by nebyly lepší při méně striktní dietě. Melounek již prozřel. Papá, co mu chutná a je to znát, zejména na rodinné pohodě:)


Jaký mýtus ve stravování zabrzdil ve sportovním rozvoji Vás?


Diskuze k článku na našem diskusním fóru


"Autorská práva vykonává autor. Jakékoli užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení autora je zakázáno."

Zanechat komentář